Ačkoli bylo Beksińského umění často ponuré, on sám byl znám jako velmi příjemná osoba těšící se z konverzace a se smyslem pro humor. Byl však velmi skromný a poněkud plachý, vyhýbal se veřejným akcím jako byly třeba zahájení jeho výstav, nepřebíral ani ceny nebo uznání.[1] Prohlašoval, že hudba je jeho hlavní zdroj inspirace a že není moc ovlivněn literaturou, filmem nebo pracemi jiných umělců. Taktéž nikdy nenavštěvoval muzea nebo výstavy. Beksiński odmítal jakékoli analýzy obsahu svého umění a obzvláště odmítal ty, co se snažili jeho díla jednoduše popsat nebo odpovědět na jejich význam.